Tepelná ztráta tepla, použitého k vytápění domu, je množství tepla (tzv. tepelný tok), které z domu uniká prostupem skrz konstrukce, případně větráním. Ztráta není za každé teploty stejná – jiná je při +15°C, jiná při -18°C, proto je nutné ji vztáhnout k určité teplotě. Aby byl tento ukazatel všeobecně použitelný, je stanovena teplota na -15°C. Počítá se takto:

Tepelná ztráta prostupem

Q_p = Σ(U * A * b) * (q_ai – qae) [W]

• A je plocha konstrukce v m²
• b je součinitel vlivu exteriéru
• q_ai je teplota interiéru, pro obytné budovy se rovná +21°C
• qae je teplota exteriéru, obvykle se rovná –15°C Rozdíl těchto hodnot je tedy 36°C

Tepelný most představuje místo, na němž dochází k výrazně vyššímu tepelnému toku než v okolí, to znamená, že odvádí mnohem větší množství tepla. Může být způsoben jednak změnou tloušťky stavební konstrukce, jednak rozdílnou velikostí vnitřní plochy, která teplo přijímá a vnější plochy, která teplo odevzdává (například kouty stěn, podlah a podobně).  V každém případě přestavuje tepelný most nežádoucí unikání tepelné energie. U novostaveb se jí lze vyvarovat; u již stojících staveb je možno tepelný most zjistit např. měřením termokamerou, tzv. termovizí, která signalizuje v interiéru studenější povrch a naopak v exteriéru teplejší povrch než mají okolní konstrukce. Termovizi je proto nejlépe provádět v době, kdy je venkovní teplota co nejnižší a vnitřní co nejvyšší.

Roční potřeba tepla na vytápění je pak množství tepelné energie, kterou je potřeba do domu dodat tak, aby v něm byla požadovaná teplota. Počítá se s průměrnou vnější teplotou za vytápěcí období, která je v ČR přibližně +3,8°C, průměrnou délkou topného období, jež obvykle trvá okolo 242 dnů a dále s obvyklou dobou vytápění, která se většinou vnímá coby 16 hodin.

Roční potřeba energie pro krytí tepelných ztrát prostupem

E_vp = [ (Q_p + Q_pm) * (q_ais – qaes) ] * τ * d / (q_ai – qae) / 1000 [kWh/a]

• q_ais je střední teplota interiéru během topného období. Obvykle se pro bytové domy volí +20°C
• qaes je střední teplota exteriéru během topného období. Závisí na místě stavby (viz tabulka). Pro srovnávání se používá smluvní hodnota +3,8°C. Rozdíl těchto teplot je 16,2°C
• τ je počet hodin vytápění denně. Pro výpočet reálné potřeby tepla na vytápění se obvykle volí 16 hodin, pro hodnocení budov 24 hodin.
• d je počet dnů vytápění. Závisí na místě stavby. Pro srovnávání se používá smluvní hodnota 242 dnů.
• (q_ai – qae) je rozdíl vnitřní a vnější teploty tak, jak jsme ji uvažovali při výpočtu tepelných ztrát
• 1000 je přepočítávací koeficient z wattů na kilowatty

K této roční potřebě tepla ztrátou je nutno ještě odpočítat spotřebu tepla větráním a připočíst roční tepelný zisk z osvitu. Zisk z osvitu se dopočítává v případě, že energii, použitou k vytápění, můžeme regulovat. Protože v nízkoenergetických domech a vyšších stupních je regulace primární záležitostí, počítáme zisk jednoduchým výpočtem, kdy koeficient 2,7 násobíme objemem budovy.

Od teorie zpět k praxi

Během zimních měsíců, po několik dní v roce, se v našich klimatických podmínkách vyskytnou extrémně nízké teploty. Tyto tepelné výkyvy snadno zvládneme díky konstrukci domu a dostatečnému zateplení i bez nutnosti dotápět alternativním zdrojem tepla. Výjimkou jsou starší typy tepelných čerpadel, u kterých se s nižší teplotou prudce snižovala účinnost; v době nejvyšší potřeby tepla tak jeho výkon byl roven příkonu, pokud čerpadlo rovnou nezamrzlo. Novější typy si už poradí i s nižšími teplotami.

1. jste ochotni si připlatit něco navíc a kolik
2. teplo vnímáte nejlépe ze vzduchu, od nohou, nebo sáláním
3. budete zodpovědně větrat, nebo se nechcete větráním zabývat
4. jaká teplota v místnosti je Vaší tepelnou pohodou
5. stačí jeden topný systém, nebo i duplicitní

Nejvyšším plusem dřevostaveb je, že lze nastavit přesně v kteroukoliv dobu volitelnou teplotu v domě. Ve zděném domě s klasickým nebo plynovým kotlem, je nutno nastavit topení tak, aby kotel sepnul, případně začal topit o něco dříve. U dřevostavby tak učiníte prakticky v tutéž dobu, kdy teplo potřebujete. Právě u zděné stavby musíte počítat s delší dobou nástupu požadované teploty. V praxi se tudíž běžně stává, že nastavíte-li si teplotu po probuzení na požadovaných 21°C, vůbec si ji neužijete, protože jste již dávno v práci. Tato schopnost dřevostaveb je přímým tahem na bránu technikou ovládaným systémům vytápění. Největších úspor lze dosáhnout pouze tehdy, je li možno rychle a přesně regulovat teplotu v domě. Protože dřevostavby tuto schopnost mají, lze očekávat, že jejich obliba bude jenom narůstat.

• plynem
• pevnými palivy
• ekologickými palivy, biomasou, peletkami, briketami, štěpkou
• dálkově dodávaným teplem
• elektrikou
• solární energií

1. Můžeme s klidným svědomím vyloučit způsoby vytápění s dlouhodobým efektem – dobou, kdy k nám teplo skutečně dorazí a pocítíme je. Dále můžeme bez kompromisů poslat do věčných lovišť veškeré nákladné systémy, spočívající ve vícestupňovém předávání energie – primární zdroj, voda, zásobník, čerpadlo, okruh, radiátor či topný had. Náklady na pořízení těchto systémů jsou vysoké, nezanedbatelné jsou náklady na revize, provoz a servis. Jednoduchými počty si spočítáte rozdíl mezi primárním zdrojem tepla dodávaným v základním provedení na klíč a zkuste si tuto částku rozpočítat do spotřeby tepla v domě dle tepelné ztráty, či energetického štítku. V případě, že za deset a více let rozdíl neprotopíte, není důvod se jimi zabývat.
2. Zabývat se topením pevnými palivy má význam v případě, že v domě je trvale přítomna osoba, která tento topný systém bude provozovat. Z našich zkušeností tomu tak není, nikdo v dnešní době nechce být topičem. Většina obyvatel tráví hodně svého času mimo domov a nechce po příchodu z práce nastoupit „druhou šichtu“ u kotle a to i za stavu, kdy jde v současné době o nejlevnější teplo. Bohužel má i své stinné stránky, především nutnost dobudovat topný systém dle bodu 1. Dále způsob topení je většinou špatný – kotel má svůj režim, který je většinou provozovatelů ignorován, zpravidla z důvodů ušetřit co nejvíce paliva. Výsledkem jsou obce zamořené dýmem, který se zvlášť v zimních měsících velmi obtížně rozptyluje.
3. Ekologická paliva jsou alternativou topení s pevnými palivy s tím rozdílem, že jako topivo používáme odpad, či obnovitelný zdroj. Má význam v případě, že půjde o plně automatizovaný systém. I tento je ale zapotřebí krmit minimálně do zásobníku. Je zapotřebí mít k dispozici sklad na topivo, které musí mít požadovanou vlhkost a strukturu. Dobrou volbou může být použití pelet, kdy výhodou kotle je, že hořák na pelety může být poměrně malý a pelety mohou být dávkovány do hořáku podle potřeby tepla. V důsledku toho je možné dělat topidla s výkonem zhruba od 2kW a tento výkon se dá podle požadavků termostatu rychle měnit, což je pro dřevostavby ideální. Pelety mají také malý obsah vody a popela a tedy dobrou výhřevnost. Pokud ale kotel bude sloužit jako primární zdroj, je nutno zabezpečit rozvod tepla po domě, čímž se vracíme k problému bodu 1 – náklady na zhotovení, provoz a údržba. Cenově, dle nabídky ke konci roku 2012, tedy žádná bezva láce…
4. Dálkově dodávané teplo je dnes již téměř nedostupné a přípojky se cenově nevyplácejí. Na Islandu dobrá volba, v ČR masakr.

Zdroj: zelenedomky